Furman v testu

Test jednotky Furman AC-210 AE – nejdostupnějšího filtru pro libovolné audio a video zařízení

Kalifornská firma Furman vyráběla od svého vzniku v roce 1974 širokou škálu produktů – audio a video signálové procesory, velké systémy inteligentní distribuce energie a (což zajímá audiofily) také mnohá řešení pro vyčištění napájení přístrojů. Právě kvalitní napájení se stalo v posledních letech nosným prvkem výrobního katalogu firmy, jejíž motto zní „Purify your power“.

Produkty Furman nejsou rozhodně žádnou designovou lahůdkou, mnohem spíše působí jako skutečně účelové stroje. Nejzákladnějším stavebním prvkem katalogu je kompaktní filtr AC-210 A E, schopný napájet dvojici přístrojů. Vzhledem k ceně i parametrům se hodí spíše pro běžné stereo sestavy typu zdroj + zesilovač, ale jak se ukázalo, rozhodně neurazí ani ve vyšších třídách. Navíc je ideálně velký a koncipovaný pro skrytou instalaci – díky funkci AutoReset, tedy automatického zapnutí po ustálení podmínek, k němu nepotřebujete úplně dokonalý přístup.

Filtr je v podstatě jen kompaktní kovová krabička rozměry podobná středně tlusté knize, při váze něco pod 1,5 kg měří 21,6 x 12,7 x 4,5 cm (š x h x v), pokud chcete, dá se snadno uchytit do racku nebo třeba k televizi, za skříňku či jinam za pomoci dodávaných držáků.

Přístroj nemá zepředu žádné diody či indikační prvky, pouze horní stranu zdobí logo a krátký popis přístroje, na zadní straně je jsou pak zásuvky. Jedna vstupní, vedle ní 10 A pojistka, resetovací tlačítko, mohutný kolébkový vypínač, vedle dvě diody (zelená označuje zapnutí filtru, červená nadlimitní přepětí) a nakonec jsou tu jen dvě výstupní zásuvky. Ty mají oproti běžně dostupným filtrům hodně atypickou podobu „počítačové prodlužky“; to může být maličko limitujícím prvkem pro ty, kteří již mají zakoupené slušné napájecí kabely, protože výměna koncovky není žádná legrace a koupě nových s vhodnou koncovkou také ne – jen málokterý výrobce audio kabelů bere v potaz právě takové připojení.

Vnitřní obvody stojí kolem malého trafa, na desce plošných spojů jsou pak proprietrání firemní filtry, které najdete napříč celým katalogem, tedy i u vyšších modelů.

Je tu technologie EVS, což je ochrana před extrémním přepětím, obvody LiFT fungují jako lineární filtr a SMP slouží jako vícestupňová ochrana proti výkyvům v síti. Filtr se automaticky vypíná při 275 V, obvody však nezničí ani 6 000 V / 3 000 A, což jsou až neuvěřitelné hodnoty.

Sériová vícestupňová ochrana SMP zajišťuje ochranu proti přepětí, aniž by se při extrémních špičkách však sama zničila (což se u klasických filtrů většinou v rámci zabránění průniku škodlivě vysokých napětí do sestav stává), Furman tak říká, že ani po nepříjemných incidentech s výkyvem napětí až do extrémům nebudete muset nechat filtr opravovat.

Lineární filtrační technologie LiFT podle slov výrobce reaguje na to, že většina filtrů je připravována v nerealistických laboratorních podmínkách a (prý) za určitých podmínek mohou naopak šum do výstupu přidávat, než aby jej odebíraly. LiFT šum odstraňuje, aniž by jakékoliv rušení přecházelo do zemnění.

Filtr Furman AC 210 A E jsme vyzkoušeli za více než rok v řadě sestav. Napájel kromě redakčních komponentů Naim Nait XS, Naim FlatCap XS, Naim CD5si, Cambridge CXA80, Cambridge CXC, OPPO BDP-105D nebo ASUS Xonar Essence One MUSES MKII i v podstatě cokoliv, o čem jste na Hi-Fi Voice mohli číst zhruba od poloviny roku 2015 a dala se do toho strčit napájecí šňůra. Poslouchalo se primárně přes Harbeth Monitor 30.

Dalo-li se soudit, v podstatě u všech dostupnějších přístrojů (tedy u těch s kompromisnější napájecí částí) se basová linka o něco maličko (tu víc, tu méně) zkonkrétnila. Jedna ze zapsaných poznámek říká, že v „Nemesis“ od Dave Holland Quartet („Extensions“ | 2008 | ECM | ECM 1410) se basa utáhla a maličko jí přibyl také impuls; za dané peníze je pocit rozdílu rozhodně chvályhodný. Objemově se basové pásmo nezměnilo, u některých sestav objem dokonce ubyl; lepšího výsledku, respektive výraznějšího zkonkrétnění jsme dosáhli při zapojení filtru ke zdroji či předzesilovači. Celkově ale zasahuje Furman do zvuku zasáhl jen minimálně a pokud už byl rozdíl poznat, byl to krůček směrem ke zlepšení.

Ve středním pásmu se zdálo, že Furman AC-210 A E opět nijak zvláštní zázrak nedělá, ale bylo fakt, že třeba i při připojení k soulution 746 se nezdálo, že by jeho zvuk nějak úplně zásadně omezil (byť oproti připojení napřímo do zdi bylo cítit ukrácenou dynamiku i menší rozlišení – to lze ale stejně dobře připsat i horším kabelům, než těm použitým při přímém zapojení). Obecně na adekvátních sestavách lze ale říct, že rozdíly třeba v podání vokálu Renée Fleming v „Endlessly“ („Dark Hope“ | 2010 | Mercury | 273 9699) byly opět nevelké, nedramatické. Na druhou stranu, u některých sestav se přeci jen hlas lépe vydělil z hudebního pozadí, trochu lépe se zaostřil a protože je nahraný hodně „zpříma“, trochu se na některých sestavách též uvolnil. Rozdíly vás neuhodí do uší, musíte si napájení párkrát přehodit, ale je fakt, že zapojení Furmanu je dost přirovnatelné k zapojení slušného napájecího kabelu ve stejné ceně. Což je fajn, protože s AC-210 A E navíc zapojíte dva komponenty, ne jen jeden.

Nejzřetelněji, zdálo se, Furman ovlivnil pásmo výšek. Třeba Rollinsově „The Stopper“ („With Modern Jazz Quartet“ | 1988 | Prestige | 00025218111126) zřetelně ubylo objemu vibrafonu, zato ale jeho cinkání postoupilo o půl kroku kupředu, respektive bylo lépe oddělené a zaostřenější, konkrétnější. Podobně i činel jako kdyby o něco málo vystoupil z pozadí, přestože se zdálo, že je též tenčí, menší, avšak konkrétnější. Pokud jsme někde měli pocit, že komponent má tendenci k cinkavosti, právě Furman docela dobře zafungoval ve zkrocení téhle přehnané efektnosti. Nezdálo se, že by zvuk nějak zjemnil, spíše jen maličko zkorigoval.

U napájecích filtrů je nejožehavějším tématem dynamika – většina jí jednoduše řečeno krade. Více či méně, ale přesto – zejména u výkonnějších koncových zesilovačů jako kdyby někdo trochu utáhl kohoutek a zkrotil jejich výbušnost, což povětšinou vede také k nudnější reprodukci. AC-210 A E je v tomto ohledu navzdory své ceně až překvapivě dobrý – pochopitelně po připojení něčeho jako jsou monobloky Audionet MAX nebo i Classé Sigma AMP2 nebo prostě čehokoliv výkonnějšího už Furman není dobrý a jejich rychlost a energii přiškrtí, na druhou stranu u zdrojů signálu téměř bez ohledu na cenu naopak funguje slušně a třeba ani se soulution 746 nebyl výsledek nijak urážející (což je vlastně fascinující). V Berliozově „Fantastické symfonii, op. 14″ v podání RSO Frankfurt s taktovkou Eliahu Inbala (1993 | Denon | CO-75654) vlastně neproběhla u drtivé většiny sestav z pohledu dynamiky žádná snadno postřehnutelná změna. U vícero sestav ale poznámky nesly i informaci o tom, že zvuk přeci jen působí o něco pevněji a špičky snad o něco málo důrazněji, více pod kontrolou. Opět tedy změna nevelká, ale přesto patrná, u kompromisních komponentů (tedy tam, kam Furman rozhodně cenově zapadá) pak povětšinou i pozitivní.

V Rutterově „Nativity Carol“ v podání San Francisco Choral Artists („Reference Recordings First Sampling“ | 1990 | Reference Recordings | RR-S1CD) sice, zdálo se, na mnoha sestavách trochu ubyl objem varhan v pozadí, zato ale u drtivé většiny systémů působil sbor konkrétnějším, srozumitelnějším dojmem, hlasy byly méně chaotické. Opět to není žádný dechberoucí efekt, přesto zřetelný – o něco se potlačí šum a nečistoty v pozadí, lépe tak vyniknou drobnější detaily a vše je čistší. Efekt by se snad dal znovu přirovnat k zapojení slušného napájecího kabelu.

Filtry obecně mají tendenci často ubírat z objemu zvuku, což mělo občas tendenci trochu umírnit i efekt „prostorovosti“, protože ze scény ubyl tak trošku vzduch. V „Besame Mucho“ od dua Pushnig / Sharrock z „Late Night Pt. II“ se s úbytkem vzduchu a objemu objevily o něco konkrétnější kontury, jinak měl větší efekt samotný charakter a schopnosti toho kterého komponentu. U těch na napájecí citlivějších se pak zdálo, že Furman má největší vliv na hloubku scény.

Celkové mírné zkonkrétnění přednesu šlo ruku v ruce i s mírným pocitem zrychlení reprodukce, jako kdyby se maličko zdůraznil rytmus a naopak třeba u sykavek v Gilmourově „Take a breath“ („On an Island“ | 2006 | EMI | 0946 3 55695 2) ale jejich výraznost o něco zklidnil, takže bylo možné hrát kupříkladu o něco více nahlas, nebo naopak i při nižší hlasitosti byla srozumitelnost o krůček lepší.

Filtr Furman AC-210 A E je velmi specifický, ale rozhodně ne špatný (a jeho specifika jsou v souladu s jeho pozicí toho nejzákladnějšího, co Furman v katalogu má – stačí sáhnout po větších filtrech či oddělovacích trafech a máte i dost zásuvek). Začněme jeho problémy – krom toho, že je ošklivě účelný, nabízí pouze dvě přípojná místa (což by ale pro velkou část uživatelů mohlo stačit) a to ještě se zásuvkami, které jsou ve značně nepraktické „obrácené“ formě. To na mnoho uživatelů asi bude působit příliš „neaudiofilsky“, větším problémem ale v reálu asi budou peníze již proinvestované v klasické kabeláži vyšší kvality a v dostupnosti kabelů s adekvátní koncovkou (tam asi uspějete jen u firem, které dělají kabely na zakázku). To jsou tedy problémy, ale ty, upřímně, celkem výrazně blednou v porovnání s pozitivy – tím prvním je cena. Za cenu lepšího napájecího kabelu dostanete možnost dovést proud k rovnou dvěma komponentům, řešení Furmanu působí dostatečně důvěryhodně, aby vás opravdu ochránilo před napájecími extrémy a hlavně – v drtivé většině případů filtr do výsledného zvuk nezasahuje (bereme-li v úvahu sestavy v adekvátní cenové hladině, tj. třeba max. 100 000,- za kompletní sestavu), často dokonce výslednému zvuku pomáhá. Pokud tedy hledáte základní, ale již alespoň trochu funkční řešení jak ochránit své komponenty a možná jim i o něco zvukově pomoci a pokud vám nevadí poněkud technicistní provedení, pak je Furman AC-210 A E zajímavou možností.

Kč 5 990,-

— — — — —

KLADY

+ férová cena

+ u levnějších sestav skutečně cítíte přínos

+ zpevní se zejména bas, ale i hlas je o něco čistší

+ téměř neubírá dynamiku (tedy ano, ale v rámci dostupných řešení a adekvátních systémů je skvělý)

ZÁPORY

- nepříliš přátelské provedení zásuvek

- málo zásuvek

- nulové informace o pracovním režimu (aktuální napětí apod.)